Narození zakladatele rodu

Zjištění tohoto data bylo zatím moje nejnáročnější pátrání po jednom zápisu. Když pominu jiné okolnosti, tak sňatek zakladatele rodu Jana v roce 1696 a skutečnost, že matrika narozených začíná rokem 1690, podstatně omezovala možnost nalezení zápisu o jeho narození. Zbývala tedy jediná možnost jak určit alespoň přibližně rok jeho narození, a to byl zápis o jeho věku při úmrtí. Tady však nastal problém, postupně jsem našel úmrtí všech Dohnálků z tohoto období kromě jediného, o kterého mi však šlo nejvíce - zmiňovaného Jana. Postupně jsem několikrát pročetl matriky zemřelých pro Dubňany, Ratíškovice a Hodonín, abych vyloučil možnost přehlédnutí. Pak jsem ze zoufalství přečetl i část pro Dolní Bojanovice. kde jsem ho konečně nalezl. Pro vysvětlení, jednalo se o jednu obrovskou knihu rozdělenou na jednotlivé části podle obcí. V zápisech z roku 1728 je latinský text asi tohoto znění: Joannes Dohnalek 55 annos provisus oms sacramentis sepultus Dubnany 1 Maji, který v češtině zní Jan Dohnálek 55 let zaopatřen všemi svátostmi umírajícího pohřbený v Dubňanech 1. května . Rok narození Jana kolem roku 1673 musíme brát s určitou tolerancí, neboť věk zemřelého byl pouze z ústního podání příbuzných. Církevní správa obcí hodonínské farnosti probíhala tehdy tak, že farář měl pomocníky - kaplany, kteří docházeli do přifařených obcí konat obřady. Pro umístění tohoto zápisu mě napadají dvě vysvětlení, buď si zapisující "jen" špatně otevřel stránky a nebo že kaplan, který měl na starosti Bojanovice z nějakého důvodu "zaskočil" v Dubňanech, ale zápis provedl do své části matriky.
Čas strávený hledáním tohoto zápisu jsem si přesně neevidoval, ale odhaduji, že se jednalo o více než týden čistého času rozloženého do období asi půl roku.

Další jména v matrikách

V tomto přehledu jsou jen základní údaje o daných osobách, i když další jména uváděná v matrikách, jako jsou kmotři nebo svědkové na svatbě, často vypovídají o dalších velmi těsných vztazích některých rodin. Vztah dítěte a jeho kmotra bylo pouto nezřídka na celý život, neboť kmotr byl osobou, která měla dohlížet na křesťanskou výchovu dítěte až do jeho dospělosti, což v té době mělo velkou váhu.
Už z předešlého vyplývá, že v dřívějších dobách byly matriky vedeny zejména pro církevní potřebu, proto je např. v matrice zemřelých uvedeno jestli byl dotyčný zaopatřen svátostmi umírajícího. Z tohoto důvodu také nebýval dříve u dětí uveden den narození, ale den křtu, i když to není tak velká časová chyba, neboť ještě začátkem tohoto století bývalo dítě pokřtěno v den narození nebo nejpozději následující den. Důvodem tohoto rychlého křtu byla pravděpodobně velká dětská úmrtnost, protože nepokřtěné zemřelé dítě nemohlo mít církevní pohřeb. Oddělené datum narození a křtu se začalo psát až na začátku 19. století. Tyto dvě data psaná většinou jako dvě čísla oddělená lomítkem, se v tomto období začala používat i v matrice zemřelých pro úmrtí a pohřeb.
V nejstarších matrikách bývala často opomíjena role žen. Při sňatku je uvedeno jméno i příjmení ženicha, u nevěsty jen její křestní jméno, ale u svědků jsou jména kompletní. U narozených dětí bývá uvedeno, že se narodil syn nebo dcera jmenovaného otce, jméno matky často chybí úplně, ale jméno kmotra bývá uvedeno opět podrobně.
Koncem 18. století se v matrice narozených začíná uvádět i jméno porodní báby.

Omezenost pohybu

Častý výskyt nějakého příjmení v jedné lokalitě ukazuje na velmi omezený pohyb jejích obyvatel. V případě Dubňan toto omezení vyplynulo zejména ze zemědělského charakteru našeho kraje, kdy byli jeho obyvatelé pevně svázáni se svou půdou. Proto se sňatky jeho obyvatel většinou omezovaly na vlastní Dubňany, popřípadě několik sousedních vesnic. V Dubňanech bývala nejčastější "přespolní" svatba do sousedních Ratíškovic. Příčinou bylo zřejmě i to, že Ratíškovice neměly vlastní kostel, proto byly až do roku 1867 přifařeny do Dubňan. Ve starších dobách tuto omezenost pohybu umocňovalo nevolnictví, kdy bylo ke stěhování a sňatku nutné povolení od vrchnosti. Pro současníky, kteří pátrají po svých předcích byl omezený pohyb v minulosti velkou výhodou, neboť jejich hledání se tak může soustředit na nejbližší okolí. Není časově a finančně tak nákladné jako hledání předků, kteří se často stěhovali (např. mlynáři). Tato místní uzavřenost měla ovšem i stinnou stránku spočívající v omezenosti výběru možného partnera, který by nebyl alespoň v několika posledních generacích pokrevně spřízněn. Dozor nad tím, aby k těmto sňatkům blízkých příbuzných nedocházelo, měla jako správce matrik hlavně církev. Jasným příkladem takového příbuzenského sňatku je svatba z 27.6.1860 kdy si Martin Dohnálek (*1834) bral za manželku Josefu Dohnálkovou (*1834). Zápis v matrice oddaných je pak doplněn tímto sdělením: Diese in dritten Grade verwandten Brautleute wurden nach Erlangten Dispens von Brünner bischöfliche Ordinariate de dato 24. Mai 1860 Nr. 254 und nach enthaltenen politischen Bewilligung Göding de dato 8. Februari 1860 Nr. 599. Volný překlad tohoto německého textu je: Tito snoubenci ve třetím stupni příbuzenství, obdrželi povolení od Brněnského biskupství ze dne 24. května 1860 čís. 254 a úřední povolení z Hodonína ze dne 8. února 1860 čís. 599. Je patrné, že získání takového povolení nebylo nijak jednoduchou záležitostí, neboť byl nutný souhlas jak církevních, tak státních úřadů. Pro lepší představu třetího stupně příbuzenství - rodiče snoubenců byli bratranci. Z uvedených ukázek vyplývá, že údaje do starých matrik nebyly zapisovány česky, ale konkrétně pro naši oblast jsou zhruba do roku 1780 psány latinsky a od tohoto roku asi do roku 1870 německy.

Čitelnost zápisů v matrikách

Ukázky matričních zápisů, nebo popis hledání data úmrtí zakladatele rodu, by mohlo hodně čtenářů odradit od úmyslu začít hledat své předky. Tyto ukázky se však týkají nejstarších matrik, které jsou zhruba třista let staré a případný začínající badatel se k nim musí dostat postupně přes mnohem mladší a většinou lépe čitelné matriky. I když největší vliv na čitelnost bez rozdílu na období zápisu má "úroveň" rukopisu zapisujícího faráře.
Velkým pomocníkem jsou matriční indexy (seznamy dle příjmení), které se začaly používat u matrik v druhé polovině 18. století. Bylo vydáno nařízení, že se mají vytvořit indexy i na starší matriky, ale pravděpodobně ne vždy se splnilo. Takže tam kde index chybí, nebo byl vytvořen dodatečně a nelze se na něj stoprocentně spolehnout, nezbýva nic jiného než postupně pročíst všechny zápisy.
Aby zase nevznikl dojem, že hledání předků je snadná záležitost, musím uvést věci na pravou míru. Zhruba ještě v druhé polovině 19. století si badatel vystačí s moderní podobou písma. Dále do minulosti se hledání komplikuje zápisy v německém jazyce, ale zejména používáním novogotického písma, které se badatel musí naučit. Psaný tvar některých písmen se v různých obdobích měnil, takže čtení těchto zápisů vyžaduje určitý zácvik na rukopis daného faráře. Posunem do druhé poloviny 18. století se jazyk zápisu mění na latinu.
Pro čtení německých nebo latinských zápisů není potřeba dokonalá znalost těchto jazyků, i když je to nespornou výhodou. Pro zápisy se většinou používalo pouze několik ustálených frází, ve kterých se dá časem celkem snadno orientovat. Pokud se zápis vymyká z "normálu" je to časově náročnější a musí se použít slovníky.
Z předešlého vyplývá, že studium starších matrik vyžaduje jistou přípravu, ale nejdůležitější je silná vůle se těmito matrikami "prokousat".