Dubňany a jejich obyvatelé v historii

První zmínka o Dubňanech je v zemských deskách ze dne 7. února 1349, kdy je Čeněk z Lipé jako své dědictví prodal Smilovi z Letovic. Od tohoto data tedy víme, kdo a kdy Dubňany a její obyvatele vlastnil, ale o tom kdo byli jejich obyvatelé nemáme až do první poloviny 17. století (Hodonín, matrika narozených 1636 - 1666) žádný celistvější záznam. Jisté však je, že Dubňany vzhledem ke své poloze na trase kudy táhla vojska z Uher, strádaly nájezdy těchto vojsk a to se projevovalo i na počtech jejích obyvatel. O tom jak se projevila třicetiletá válka si můžeme udělat představu z těchto čísel: rok 1620, obydlených domů 87, obyvatel asi 560 a naproti tomu rok 1656, obydlených domů 14, domů pustých 73, obyvatel asi 70-90.
V druhé polovině 17. století se objevují první soupisy majetku a poddaných. V lánském rejstříku z roku 1673 jsou například zvlášť označeni usedlíci za doby třicetileté války nebo těsně po ní. Druhá polovina 17. století je i obdobím příchodu rodin, které jsou dnes považovány za "starodubňanské". Jejich nepřerušenou linii lze sledovat až od data souvislých zápisů do matrik, které na hodonínské faře (kam Dubňany patřily do roku 1754) začínají rodnou a oddací matrikou od roku 1690 a matrikou zemřelých od roku 1714. Starší matrika z poloviny 17. století má velkou časovou mezeru, kdy už je souvislá linie narušena.

První Dohnálci

Dobu příchodu Dohnálků do Dubňan asi nelze přesně určit, ale zatím vycházím z těchto skutečností: v lánském rejstříku z roku 1673 se jméno Dohnálek nevyskytuje, v urbáři z roku 1690 také ne, ale vzhledem k tomu, že na těchto soupisech byli uváděni pouze majitelé půdy a usedlostí, to jejich přítomnost zcela nevylučuje. Zcela jistý je však rok 1691, kdy je v matrice oddaných zápis o sňatku vdovce Jana Dohnálka s Annou, vdovou po Františku Pospíšilovi (příjmení Pospíšil není zcela jisté) ze dne 6. srpna roku 1691. Žádný další zápis o této rodině není.
Druhá zmínka je z 9. listopadu 1696 kdy si mládenec Jan Dohnálek (Joannes Dohnalek Juve) z Dubňan (Dubn:) bral za manželku pannu Annu (Anna Virgo), za přítomnosti svědků Jiřího Gregůrka a Jiřího Jestřába (Georgius Gregurek, Georgius Gastrzab). Tento zápis je asi pro Dohnálky ten nejdůležitější, protože je to první písemná zmínka o zakladateli rodu Dohnálků v Dubňanech, neboť všichni současní Dohnálci jsou potomci zmiňovaného Jana.
Aby byl výčet prvních Dohnálků kompletní, je nutno zmínit ještě další zápis z této matriky, který uvádí, že 26. ledna 1698 se mládenec Mikuláš Dohnálek (Nicolas Dohnalek) z Dubňan oženil s pannou Annou (Anna Virgine). Mikulášův další osud je však neznámý, neboť žádný další doklad o jeho přítomnosti v Dubňanech jsem nenalezl.
Jaký byl příbuzenský vztah těchto tří Dohnálků se zatím nedá nijak doložit, proto vztah který se nabízí, tj. otec a dva synové, je pouze v rovině úvah. Zajímavou náhodou je, že všechny tři manželky těchto zmiňovaných Dohnálků byly Anny. Jedno z možných vysvětlení dalšího osudu prvního Jana a Mikuláše je skutečnost, že matrika zemřelých začíná až rokem 1714, takže mohli v období mezi jejich sňatkem a tímto rokem zemřít, aniž by byl o této události záznam.

Jména a jejich neměnnost

Přestože to z genealogického hlediska není správné, jsou všechna křestní jména v tomto přehledu převedena do jejich dnešní podoby. V případech, kdy se během života těchto osob podoba zápisu jména různě obměňovala, bych stejně nevěděl, kterou verzi použít. Typickým příkladem takové proměnlivosti je ženské jméno Marie, jehož dřívější podoby jsou např. Marina, Maryna, Marjána, Mariána, Marianna. Také jméno Rozálie zahrnuje všechny Rózy, Rozíny, Rosálie, Rozáry a podobně. Proměnlivost těchto jmen měla částečně původ v překladu do latiny nebo němčiny při zápisu do matrik. Potom i běžná česká jména zapsaná latinsky nebo německy mají nádech cizokrajnosti, jako například: Joanes - Johann - Jan, Georgius - Georg - Jiří, Nicolaus - Niklas - Mikuláš, Andreas - Ondřej, Lorenz - Vavřin, Wenzel - Václav, Simeon - Šimon, Elisabeth - Lizel - Alžběta, Agnes - Anežka a další. Některá jména se také během let přestala používat úplně nebo se s nimi dnes lze setkat jenom vzácně. Z předešlého je zřejmé, že starší zápisy v matrikách se musí brát s určitým nadhledem, neboť neměnnost rodného jména nebyla dříve tak samozřejmá jako v moderní době.
Větším problémem než jsou různé formy křestních jmen, může představovat náhle se zjevící nositel určitého příjmení, přestože o jeho narození nelze nalézt žádný záznam. Kromě možnosti narození a křtu někde mimo bydliště je tu před rokem 1780 ještě jiné vysvětlení. Teprve tohoto roku totiž císař Josef II. uzákonil neměnnost příjmení. Do té doby se můžeme setkat s použitím takzvaného příjmení po chalupě - přistěhováním na určitý statek mohl jeho nový obyvatel začít používat příjmení majitele statku.
Uvedená možnost přijetí příjmení po chalupě by mohla platit i pro tři Dohnálky, u kterých jsem nenalezl záznam o jejich narození. Tuto možnost ale částečně vylučuje časový rozestup narozených dětí kolem jejich přibližného data narození a křestní jména, která nejsou použita u sourozenců. Jedná se o tyto Dohnálky: Pavel (*~1701), Jakub (*~1728) a Jiří (*~1735).
Pohledem do statistiky jmen lze zjistit, že v oblíbenosti vítězí s velkým náskokem jména Jan a Marie. Je to odrazem skutečnosti, že v minulosti bylo zvykem dávat jména zejména podle známých svatých, takže počet používaných jmen byl proti současnosti velmi omezený. Najdou se však i výjimky, jako je například Monika, které se dá dnes považovat za velmi moderní jméno, ale už roku 1819 se tak jmenovala jedna z dcer Pavla Dohnálka. Jestli toto jméno vybrali rodiče nebo její kmotři, kterými byli František Zahrádka se svojí ženou Rozálií, se dnes už asi nedovíme. Množství používaných křestních jmen se začalo zvětšovat až ve 20. století.

Společenské postavení

Poznání majetkových poměrů předků vyžaduje studium pozemkových, gruntovních a dalších knih podobného charakteru, které jsem zatím neprováděl. Ale i ze zápisů do matrik si lze v tomto směru vytvořit určitou představu. Vodítkem je zde zaměstnání, které se při zápisu do matrik začalo uvádět koncem 18. století. Vzhledem k tomu, že drtivá většina obyvatel vesnic té doby byli zemědělci, tak tento zápis vyjadřoval spíše postavení ve společnosti, než zaměstnání v té podobě jak jej chápeme dnes. Větší rozdělení společnosti podle pracovního zaměření nastává až s rozvojem průmyslu, který s sebou nese i rozvoj dalších řemesel.
Tohoto společenského postavení, které v podstatě vyjadřovalo jakou rozlohu polí dotyčný vlastnil, lze použít k získání představy o velikosti jeho majetku. Na postavení půlláník jsem u Dohnálků nenarazil, čtvrtláníků bylo několik až do začátku 20. století, ale časté je i postavení chalupník nebo domkař, tj. majitel domu bez pole nebo jen s malou výměrou. Pro převod do dnešní rozlohy lze uvést, že selský lán měl asi 18,3 hektaru. Slůvko asi je na místě, neboť míry se tehdy určovaly spíše od oka než přesným zaměřením. Celý systém měr a vah byl tehdy dost komplikovaný a nejednotný, proto měla hlavní slovo tradice - co platilo v minulosti bylo považováno za neměnné.
Na přelomu 19. a 20. století, kdy se rozvíjí průmysl, dochází k prolínání zaměstnání v průmyslu a zemědělství. Majitelé menších polí jsou pak například během života někdy zapsáni jako chalupníci a jindy jako horníci.